Praotec Čech
Z Necyklopedie
Praotec Čech je mýtická postava muže, podle kterého údajně nesou Čechy své jméno – Bohemia podle Praotce Boema (až později se začalo používat označení Praotec Čech). Traduje se, že to byl on, kdo přivedl na území dnešních Čech první Slovany (v poslední době se však uvádí, že Bohemus podle svého jména byl Kelt, tedy přivedl Kelty, nikoliv Slovany). Po dlouhém cestování, se usadili právě v Čechách. Později se však zjistilo, že jeho skutečné jméno bylo Prafotr Morava a vyhópl na Špilas, nikoliv na nějakej podělanej Řípák. Před těžkéma járama vyhópl prafotr Morava na Špilas a hlásá: "Tady hodíme sicnu!" A dal fakčit škopek. Byl to opravdu Prafotr Morava, kdo založil Starobrno, nejvýznamnější průmyslový podnik v Moravistánu.
[editovat] Legenda
Podle Starých pověstí českých žil Čech a jeho bratr kníže Lech v Charvátské zemi, kde se ale toho času strhly četné boje, a tak se tato země stala velmi nepříznivou pro lid, který byl zvyklý žít v pokoji, obdělávat půdu a pěstovat obilí. Jednoho dne se vojvodové Čech a Lech rozhodli tuto zemi opustit. Shromáždili svůj lid a vydali se směrem na západ Slunce. Šli dlouho a daleko, přes hluboké lesy, bažiny a křoviny. Čeleď už byla z cesty unavena a začala si stýskat, že není konce té klopotné cesty. Čech ukázal na vysokou horu před nimi, jež se zdvíhala z rovinné krajiny, a řekl, že pod ní si odpočinou. Došli a rozložili se na úpatí hory, jež se nazývala Říť. Druhý den ráno se vydal Čech sám na horu. Uviděl širý kraj s lesy, loukami a řekami. Zvěstoval ostatním, co zhlédl. Lid zvolal jednohlasně ať se země jmenuje po Čechovi. Čech potěšen vůlí svého lidu, poklekl na kolena, líbal zem a žehnal jí.
A tak se zde usadili, začali obdělávat půdu a stavět si obydlí. Po čase, když už se plémě Čechů hojně rozrostlo, rozhodl se Lech, že opustí ostatní lid z kmene a vybuduje si vlastní hrad a vesnici. S Lechem se těžko loučili, ale naštěstí neodcházel daleko. Lidé zde žili spokojeně, všude panoval řád, kázeň a poctivost. Po téměř třiceti letech života v české zemi Čechovi minul osmdesátý šestý rok a zemřel. Všichni ho oplakávali a truchlili pro něj. Jeho tělo spálili na hranici, a pak ho i s pozůstatky uložili do hrobu. Ještě dlouho potom chodili k jeho hrobu, plakali a klaněli se vojvodovi Čechovi a jméno jeho šlo od pokolení do pokolení.
Na závěr jedno zajímavé tvrzení z Českopedie roku 2007: Nejnověji zpracoval pověst [o praotci Čechovi] roku 1894 Alois Jirásek ve Starých pověstech českých. [1]
[editovat] Odkaz praotce Čecha dnešku
Po letech obrozeneckého temna bylo konečně možné se svobodně, nestranně a nezaujatě podívat na význam praotce Čecha v dějinách Česka. Trpkým závěrem všech novodobých studií je, že praotec Čech byl starý senil, kterého výstup na bezvýznamný pahorek vyčerpal natolik, že ztratil i poslední zbytky soudnosti a rozhodl, že jeho lid se má definitivně usadit v keltské (dnes české) kotlině. Svým důvěřivým soukmenovcům namluvil, že tato bažinatá, komáry a zimnicí zamořená země oplývá mlékem a strdí (co to slovo znamená pořádně nevěděli už ani jeho současníci).
Na obranu praotce Čecha lze snad jen uvést, že pohled na panorama zlověstných hor, kterým dnes říkáme České středohoří, tyčících se z moře močálů a neprostupného pralesa, vyděsil tak, že si další cestu opravdu nedokázal představit. Jak dnes již velice dobře a nezvratně víme, česká země zaslíbená ležela téměř na dosah.
Legenda uvádí, že skon praotce Čecha všichni ho oplakávali a truchlili pro něj. Pravdě podobnější ale je, že staří Čechové oplakávali promarněnou dějinnou šanci dojít mezi Germány, nechat se zaměstnat jako otroci a žít spokojeným a blahobytným životem. Tato afinita vůči germánskému živlu zůstala Čechům prakticky v nezměněné míře dodnes a i největší čestí patrioti uznávají, že Čech je skvělý zaměstnanec, pokud má německého šéfa.
Na této osvědčené strategii založil svoji reformu komunistické ekonomiky Václav Klaus, který za symbolickou cenu rozprodal Němcům veškeré národní bohatství, které vytvořil první moravský prezident Klement Gottwald a jeho následovníci.
