Zobrazení zdroje stránky Česko

=== Budování socialismu ===
[[Soubor:Mapa Světa.jpg|thumb|280px|Názorná ukázka toho, kam kráčí Česká republika]]
{{Viz také|Komunistické procesy v ČSSR}}

Padesátá léta minulého století byla zlatou érou budování socialismu a světlých zítřků v Česku. Socialismus zalil celé Česko, v menší míře pak [[Morava|Moravsko]] a ještě méně [[Slovensko]], prakticky přes noc, právě tak jako ze dne na den rozkvétají z jara šeříky na petřínských stráních.

Budování socialismu v Česku by bylo mnohem strastiplnější bez zázemí Druhé světové války. Po obsazení [[Československo|Československa]] si Němci uvědomili, že ve svém dějinném projektu [[Hulín|Drang nach Osten]] [[čísla|nepočítali]] s tím, že jim budou stát v cestě Češi. Češi se v období [[Sudety|protektorátu]] sice projevili jako ochotní denunciátoři a udavači, byli ochotni pro německou armádu i levně [[práce|pracovat]], jejich zbrojní produkce byla ovšem tak nekvalitní, že ji bylo možno považovat spíše za sabotáž. Ještě horší to pak bylo s českými branci, kteří se hromadně pokoušeli hlásit do Wehrmachtu. Jediným řešením bylo okamžitě oddělit český živel od inteligentních a spolehlivých Slováku a to zřízením protektorátu Böhmen und Mähren a samostatného Slovenského štátu.

Po prohrané válce se Slováci slitovali nad svými chudými západními bratranci a přijali (naposledy) Česko do společného státního útvaru, který [[Slováci]] z ohledu na arogantní český [[nacionalismus]] pojmenovali opět Československo.

Co Čechům chybělo při podpoře německé [[Wehrmacht|branné moci]], to překvapivě projevili při budování nové socialistické vlasti a v této oblasti přestihli zcela jednoznačně i Slováky. Rozkvět ideálů socialismu v padesátých letech nemá obdoby v dějinách Česka, řada Čechů se tehdy dokonce naučila i číst, aby po večerech mohli studovat díla klasiků marxismu-leninismu.

To, že toto období prosperity je pro české poměry nepřirozené, se začalo projevovat v šedesátých letech, kde vedoucí komunistická strana postupně začala nezodpovědně experimentovat s rozvolňováním socialistické ekonomiky, výuky marxismu-leninismu na školách a koncem šedesátých let dokonce zkusili i částečně omezit cenzuru.
Výsledkem byla naprostá [[Katastrofický film|katastrofa]] roku 1968, kdy komunističtí vůdci zcela selhali ve své dějinné roli a nebýt téměř absolutní podpory ideálů socialismu ze strany Čechů, není vůbec jisté, zda by tehdy socialismus v Česku přežil.

Řízení obrodného normalizačního procesu, který vrátil Česko tam, kam patří a kam se všichni Češi toužili dostat, byl pověřen soudruh prezident [[Gustáv Husák|Gustáv Husák]]. S postupujícím věkem mu ovšem přirozeně ubývalo sil a energie a v roce 1989 došlo ke krvavému puči, označovanému též jako Sametová revoluce, kdy Češi po řadě let spokojeného života, sociálních jistot a prosperity opět jednou zapomněli, co je pro ně nejlepší a se vrozenou tupohlavostí se rozhodli, že si budou vládnout sami a že nepotřebují mít v ústavě zakotvenu vůdčí úlohu [[KSČM|KSČ]].